Monday 29 December 2014

Budu au-pair ve Švédsku!

Teď by se asi hodil nějaký článek o tom, co jsem dostala na Vánoce nebo tak, že? Ale když já moc na tyhle články nejsem ;) Místo toho vám tady napíšu největší novinku, která by vás mohla zajímat a nadchne především ty, kteří chtěli více článků o Švédsku!

Už loni mě napadlo, že bych mohla odjet někam na sever jako au-pair, ale byla jsem teprv v prváku, ne úplně odhodlaná a bytem vázaná v Brně, takže jsem od toho nějak upustila a celá tahle myšlenka se mi vrátila až teď v říjnu, kdy jsem si tak jednou ležela v Brně v posteli a ve vteřině jsem byla rozhodnutá, že od ledna musím odjet zpátky do Švédska.
Založila jsem si profil na Aupair World a překvapivě bylo docela snadné si nějakou rodinu najít - mezi všemi super rodinami, které jsem buď oslovila sama nebo oslovily ony mě, jsem našla jednu, která je PERFEKTNÍ! Žijí ve Stockholmu na ostrově Lidingö, mají tři děti a psa a jsou prostě nejmilejší! Budu se starat hlavně o ročního Danteho, protože Malva (8) a Leon (10) už jsou větší a dokážou se o sebe postarat sami, takže budu spíš jenom něco jako jejich starší ségra.
Skandinávská studia budu studovat pořád - naštěstí jsou u nás ve škole tak otevření, že se to dá skloubit dohromady a nemusím studium přerušovat.

Takhle napsané a zařízené to vypadá docela jednoduše, ale když jsem o nápadu s au-pair řekla rodičům poprvé, uzemnili mě s tím, že se neumím postarat ani sama o sebe, natož o roční dítě + mám v Brně zajištěný byt do konce srpna a je tedy nutné do té doby platit nájem. Mě ale jen tak někdo neodradí a když mi někdo nevěří, tak mu prostě musím natruc ukázat, že se mýlí, což v tomto případě vedlo k tomu, že jsem se zařekla, že mě nějaká ta plína nerozhodí, začala jsem studovat příručky o dětském vývoji a hledat si za sebe v Brně náhradu - a vyšlo to! 16. ledna odlítám do Stockholmu na 8 měsíců! Sice z toho není můj stávající spolubydlící příliš nadšený, protože jsem mu za sebe do našeho brněnského pokoje našla jako náhradu jednoho Ekvádorce, ale co - třeba vytvořím přátelský vztah mezi jižní Amerikou a Českem ;)

Tak tohle je novinka, kterou jsem vám chtěla sdělit a ještě přidávám jednu fotku z Vánoc, kdy u nás byl můj brněnský kamarád Marcos, se kterým se kámošíme už od května a je to Portugalec a taky první cizokrajný člověk, kterého jsme kdy doma na Štědrý den měli. Na to si u nás doma ale už pomalu začínají zvykat, protože 99% mých kámošů jsou cizinci a mamka se už vždycky jenom ptá, jestli má vařit košér nebo halal nebo je to jedno :D

A jak si užíváte svátky vy? A jak budete trávit Silvestra?

Monday 8 December 2014

Proč nepíšu?

Očividně jste asi všichni zaznamenali, že, co se pravidelnosti týče, udržuju mezi články velkorysé rozestupy ;)
Rozhodla jsem se tedy přiblížit, proč a jak to se mnou ve skutečnosti je.

Já prostě nejsem moc zodpovědný a spořádaný člověk.
Jsem totiž (pozor, bude to nejdřív znít jako oxymoron) určitým druhem perfekcionisty, kdy buď dělám něco tak, abych byla 100% spokojená nebo to nedělám vůbec, což v tomto případě je spíš to "vůbec", protože mě štvou moje fotky, design a mám pocit, že dokud nebudu mít zrcadlovku a někoho, kdo by mě mohl pravidelně fotit, tak nemůžu pořádně přispívat.

Dalším velkým důvodem je to, že nejsem typ, který pořád něco fotí - například, když zažívám něco nového nebo zajímavého, chci si to plně užít a soustředit se jenom na danou aktivitu, ne se zdržovat focením. Takže to pak dopadá tak, že mám sice milion zážitků, ale žádné fotky, a to se pak článek píše hůř, protože většina lidí čte raději články s fotkama než jenom čistý text.

Někdy mám pocit, že v téhle době, kdy je samozřejmostí mít minimálně mobil s foťákem, si všichni všechno fotíme a natáčíme, abychom to mohli sdílet na Facebooku/Instagramu/blogu nebo jakékoli sociální síti, ale ve skutečnosti si tu situaci sami neužíváme a jenom ji zaznamenáváme, abychom mohli dát ostatním vědět, jak strašně zajímavý a šťastný život máme.
Já taky samozřejmě fotím i sdílím a vůbec tady nejsem od toho, abych někoho za něco odsuzovala, protože, jakožto lidé, se potřebujeme sdílet a je to pro nás přirozené, jenom mi jde o to, že se prostě nikdo nevyfotí v oblečení "na lítačku" (staré oblečení, které jsme v dětství nosili ven, abychom mohli chodit do bahna, lézt po stromech, padat do trávy a celkově se úplně zaprasit a nedostat za to vynadáno - většinou to byly úplně ojeté tepláky, tričko, mikina a botasky, které jste často zdědili po starším sourozenci nebo to už prostě bylo někým jednou přežvýkáno).
Taková fotka, že jdete běhat, se může dát na Instagram jenom v případě, že máte pěkné sportovní oblečení - nejlíp značkové.
Já, když jsem chtěla jít nedávno běhat, jsem zjistila, že mám doma na běhání asi jenom taková ta "reklamní velká klučičí trička", tepláky asi z roku 2003 (které mám krátké jako Havel, ale jsou pořád v pohodě na "takové to domácí žvýkání" :D), staré mikiny po někom z rodiny a jediné použitelné boty, které jsem našla, nosí moje mamka, když jde na hřiby => takže sexy outfit ;)
Člověk zkrátka sdílí jenom něco, co je buď pěkné, vtipné, zajímavé nebo neobvyklé. Neúspěchy a selhání se na internetu nevystavují - nebo aspoň ne ty vlastní.
Nakonec jsem tuhle "nechci fotit, chci si to užít" situaci vymyslela tak, že si jednou vydělám milion peněz a budu si platit fotografa, který se mnou bude 24/7 a bude zaznamenávat všechno, co dělám a já si všechno hezky užiju a budu mít i fotky ;)

Důvodem číslo 3 je samozřejmě taky moje lenost - nebudu to popírat a dělat, že mi do toho vždycky něco vleze nebo že jsem tak časově vytížená, že to nestíhám - ne, prostě se mi někdy psát nechce a nemám energii ani náladu, takže prostě nepíšu. Vím, že to asi není moc atraktivní, ale nebudu tady lhát a obhajovat se, protože bych nebyla upřímná a navíc zastávám názor, že co se týče blogu, čas se najde vždycky.

Důvod číslo 4 je taky to, že jsem přes týden v Brně a už nechodím do toho super nejlepšího sekáče, do kterého jsem chodila v Ostravě, což znamená, že nemám tak super sekáčové úlovky, kvůli kterým jsem tady sklízela největší úspěch.
Brno je na sekáče popravdě úplně na nic - jenom samé Genesis s věcma jak na charitu, pak Charlie, kde všechno stojí milion, a pak pár sekáčů, které jsou docela v pohodě, co se týče výběru, ale ty ceny! Nikde tady neseženu kousek za 13 Kč jako v Ostravě a to je hrozně velká změna, po tom, na co jsem byla zvyklá. Proto teď z 90% nakupuju jenom na Votoči a pozoruju, že ty částky, které teď utratím za oblečení, jsou mnohonásobně vyšší, než byly v době, kdy jsem chodila do sekáče k nám do Ostravy.
Z tohoto důvodu jsem taky měla na podzim několik brigád a jednu konkrétně v Tigerovi, což je dánský obchod s takovýma různýma blbůstkama a popravdě řečeno jsem ten obchod milovala do té doby, než jsem tam nezačala pracovat, nezažila extrémně neprofesionální přístup a pak přesně po 14 dnech nedostala výpověď (pozor, neúspěch sdílen!), ale o tom zas příště!

Vím, že jako blogerka jsem úplně na nic, ale já pořád věřím, že to jednou vyjde a budu psát pravidelně a najdu ve svém životě řád a někoho, kdo mě bude pravidelně fotit - jo, s tím řádem je to naivní představa, ale já v ni pořád doufám.

Tenhle článek mimochodem věnuju Verči, kterou jsem potkala minulý týden v Two Faces (jo, já vím že Metro je lepší) a která je mojí první "fanynkou", která se mě nebála oslovit na veřejnosti a sama od sebe mě objala! :)
Dělejte to klidně prosím! Udělalo mi to největší radost a nakoplo napsat nový článek a rozepsat další dva!

Na závěr přikládám fotku svého adventního kalendáře a nejsem sama! S Anie Songe nám podle něj vyšly Vánoce na stejný den, a to 3. prosince :D

A jak se máte vy? 
Chcete se k tomu nějak vyjádřit? Řekněte mi to!

Thursday 28 August 2014

Kräftskiva, björnbär a další dobrodrůža

Tak už jsem si našla kamarády! :D
Nakonec zvítězil Couchsurfing, kde dokonce oslovili někteří mě a ne jenom já je :D

Jako první mi napsali dva nejlepší kámoši - Axel a Douglas, což jsou teď něco jako moji bráchové, a chodíme spolu ven skoro každý den a zažíváme dobrodrůža :D


Mluvíme spolu JENOM švédsky, takže už konečně rozumím a začínám mluvit plynule. Už jsem byla i na dvou typicky švédských slavnostech, takže se teď cítím jako opravdová Švédka :D
Jednou z nich byla Kräftskiva, což je typická srpnová slavnost, při které se pojídají raci, a rozhodla jsem se, že to zavedu i u nás v Česku - každého raka tady Švédi musí zapít jedním panákem, což jsme teda my nedělali, protože bychom skončili hodně brzo :D TADY je ukázka ze seriálu Welcome to Sweden, o kterém jsem psala už minule, a přesně takhle vypadá Kräftskiva - doporučuju pustit od 1:44 ;)
Byla to zároveň narozeninová oslava Douglase (mimochodem jsem tady 11.8. oslavila svoji 22. narozeninu!) a jedli jsme i typický švédský Princeznin dort, který jsem v ten den pasovala na nejlepší dort na světě!
Mimochodem - jako další typická švédská "pochoutka" mě příští týden čeká surströmming, což je extrémně páchnoucí fermentovaný sleď - super článek na toto téma si můžete přečíst tady.












Druhou slavností byla sešlost Douglasových sousedů, kde se hodně jedlo a pilo (jako na všech Švédských slavnostech) a odkud jsme pak v noci v lehce povzneseném (haha :D ) stavu s Douglasem jeli na dvojkole zpátky domů :D



Taky jsme byli na Äventyrsminigolfu (= "Dobrodružný minigolf"), což je prostě normální minigolf s tím rozdílem, že vám ten míček pořád padá do všemožných jezírek a keřů, které tam mají - padají vám tam obzvlášť často, pokud jste z Česka a máte zrz vlasy - vypozorováno!




S Axelem jsme zase projeli na kole celý Falkenberg a sbírali björnbär (=ostružiny), protože pokud nesbíráte brusinky/borůvky/ostružiny nebo jakékoliv jiné bobule, nejste opravdoví Švédi :D







Přes Couchsurfing jsem se seznámila taky s Evelinou a Nicklasem, kteří jsou úplně nejmilejší pár, který jsem kdy potkala! No posuďte sami - úplně ňuňuňu! :D


Byli jsme spolu na pouti, kde jsem na bleším trhu sehnala dvě super vintage kabelky za 20 SKR/kus, což je v přepočtu 60 Kč za jednu! Sice pak začalo pršet, ale tady se počasí vůbec neřeší - prostě si vezmete deštník nebo pláštěnku a pokračujete dál - navíc můžete pořídit ladící pláštěnku i svému pejsanovi, jako to udělala Evelina s jejím psem Ragnarem, a je všechno hned větší zábava :)





(jedna ze zmiňovaných kabelek z blešího trhu za 60 Kč - no nekup to! :D)

Taky tady za mnou přijel Tomíček, který si udělal takový dvoutýdenní Eurotrip za architekturou a kromě Falkenbergu strávil několik dní v Berlíně a Kodani. Na rozdíl ode mě se odvážil koupat v Kattegatu, takže si zaslouží respekt! :D
Jo a taky je teď Tomíček slavný! Dostal se totiž mezi 40 nejlepších, kteří budou mít výstavu na třetím ročníku přehlídky POKOJE! Juchjuch! Více na tomascech.com nebo na jeho Facebooku :)






A jak trávíte poslední dny prázdnin vy? 
Jedli jste někdy raky nebo dokonce surströmminga?
Napište mi to!

Wednesday 30 July 2014

Švédské postřehy II.

Už jsou to skoro 3 týdny, co si tady sama hospodařím, takže přináším několik dalších postřehů, které jsem za tu dobu nasbírala:

Kamarádi

Najít tady kamarády je taková mission impossible, protože se tady všichni baví s lidmi, které znají od malička a do jejich kruhu se prostě nedostanete, pokud vás tam někdo z nich nepozve, což se nestává, pokud nejste něčí nová holka nebo někdo hodně blízký.
Všichni jsou sice milí, vždycky pozdraví a usmějí se, ale že by se s vámi dali do řeči jen tak, to se tady nestává. Jak se tady teda člověk s někým seznámí? Pokud nejste iniciativní, tak to tady rovnou můžete zabalit, protože Švédi se jednoduše sami od sebe neseznamují, takže od nich žádný impuls nečekejte. K seznámení je tady potřeba vaše iniciativita a musíte se sakra snažit, pokud tady nechcete tvrdnout sami.
Tady je několik způsobů, jak zvýšit své šance na seznámení:

1) Sport, hobby, společnenství lidí se stejným zájmem
Když jste ve společenství lidí jako je např. škola, práce, sportovní nebo jakýkoli jiný kroužek, můžete se bez obav bavit s kýmkoli, protože tato společenství se považují za místo, kde jsou všichni ze stejného důvodu a kvůli stejným zájmům, takže jste všichni vlastně "kámoši".


2) Party, koncerty, veřejné události
Švédi na takovéto akce chodí většinou jenom se svými kamarády, takže se moc seznamovat nechtějí. Proto budete muset počkat, až se všichni opijou a to pak s vámi začnou komunikovat sami :D Ozbrojte se však trpělivostí a připravte se na to, že potom, co vystřízliví, nebudou už tak komunikativní a nebo si na vás, v horším případě, nebudou pamatovat.


3) Badoo :D
Asi nejjednodušší způsob seznámení, zato však narazíte na tolik individuí, že už se ani seznamovat chtít nebudete :D


Nezvyklé jídlo

Markantní rozdíl oproti Česku to sice není, ale našla jsem několik typických švédských věcí, které jsem si tady oblíbila:

1) Varma koppen
Ovocná instantní polévka, která mi hrozně připomíná čaj od babičky a vůbec jsem nevěděla, že něco takového existuje. Znáte to?


2) Všechno v obalu na zubní pastu :D
Nejčastěji je to sýr, kaviár nebo rybí pasta, ale Švédi to těch tub cpou snad všechno, takže bych se nedivila, kdyby tam měli tekuté marshmallowny nebo tak něco :D


3) Knäckebröd
Není to žádná novinka, ale mají tady všechny druhy i tvary a já je jím vždycky na svačinu, když se mi nechce nic připravovat. Jenom na to máznete sýr/máslo/rybí pastu/cokoliv + přikusujete rajče/okurku/papriku/cokoliv a je vám fajn :)


Mám druhou práci!

O víkendech budu mít práci u jedné staré paní, která bydlí ve Verbergu (asi 40 km na sever od Falkenbergu) a budu jí pomáhat v domácnosti a venčit pejsana, juchjuch :)

 

A co vy? Máte nějakou brigádu nebo se někam chystáte? Napište mi to!

Sunday 20 July 2014

Kája je ve Švédsku!


Tak jsem tady, v letním prázdninovém městě jménem Falkenberg! /čti Falkenberj/

Jsem tady už od 12.7. a zůstávám do půlky září, takže tady strávím celé 2 měsíce. Pracuju tu v jednom butiku s oblečením a je to pro mě takové poprvé, protože jsem ještě nikdy nejela za prací do zahraničí a hlavně jsem nikdy nikam nejela sama na delší dobu než na 2 týdny. 
Bydlím tady v takovém mini bytečku a pracuju většinou 4-7 hodin denně, což je úplná pohodička po tom, jaké brigády jsem mela doposud. Např. v nemocnici jsem pracovala vždycky minimálně 8 hodin a vstávala jsem třeba ve 4 ráno a ty peníze si mohli strčit někam :D


Takže přináším první postřehy:

1) Milí lidé:
Za tu dobu co jsem tady (8 dní), jsem ještě nepotkala nikoho, kdo by na mě nebyl milý a celkově je strašně super poznat tuhle švédskou kulturu na vlastni kůži. Samozřejmě jsem to už stokrát slyšela od všech, co ve Švédsku nějakou dobu strávili, a věděla jsem, že se tady chovají lidé jinak, než u nás v Česku, ale člověk to prostě musí zažít sám a vyzkoušet si to, aby tomu porozuměl :)
Jde hlavně o to, že vám tady 99% lidí opětuje úsměv a pozdraví vás, i když se vůbec neznáte - a to i kluci kolem 25 let! A to jsem ve 40 000 městě, což není nějaká mini vesnička, kde se všichni znají. 

(mimochodem doporučuju úplně nejlepší seriál Welcome to Sweden, k jehož 3. epizodě jsem přeložila titulky :D )

2) Ceny:
Další věcí, na kterou si člověk musí zvyknout, jsou ceny - všechno je tady 3x dražší, takže o nějakém nakupování si tady můžu nechat jedině zdát, pokud si chci přivézt nějaké peníze zpátky do ČR.
Na druhou stranu si tady musím kupovat jídlo, které je, aspoň podle mého osobního pocitu, kvalitnější než u nás, takže když už za něj utratím třikrát víc, aspoň mám dobrý pocit, že nejím odpad.


Zajímavé ale je, že knihovna je tady úplně zdarma, takže jsem si zase napůjčovala svoji oblíbenou Astrid Lindgren, protože Pippi je proste klasika a nechat ji tam by byl prostě hřích :D


3) Moře:
Je tady moře!!!!
Jakože na koupání to teda úplně není, pokud tedy nejste otužilý seveřan, ale prostě moct se každý den procházet po pláži taky není k zahození :)


4) Kola:
VŠICHNI, a jako fakt všichni, tady jezdí na kole! A ne na horských kolech, ale na takových těch městských retro kolech, co je radost na ně jenom pohledět. Taky jsem jedno vyfasovala a jezdím s ním všude, protože se na něm dá dojet kamkoliv a všechno je tady přizpůsobeno cyklistům. Nechápu, proč se v Česku tolik kola nevyužívají? Já díky kolu stíhám být v práci za 2 minuty a po práci si zajedu na pláž, která je vzdálená asi 2 km, takže pěšky by se to sice dojít dalo, ale na kole jste tam raz dva. Ale to není jenom tady ve Švédsku, na kole jezdí taky Dáni, Holanďani a prostě skoro celá Evropa kromě nás :D


5) Vlastenci:
Na domech visí švédské vlajky, v rádiích hrají švédské písničky, dodržují se švédské tradice, v butiku se mě ptají, jestli je zboží ze Švédska a celkově je tady každý velmi hrdý na svoji vlast - taky aby ne, když tady všechno tak pěkně funguje :)


6) Švédština:
Asi jsem to trochu podcenila, protože jsem si myslela, že už docela švédsky umím a problém mít nebudu - ehm, to jsem se docela spletla. První den jsem se ptala po každé větě minimálně 1x "CO?". Pak jsem radši jenom přikyvovala a podle intonace odvodila, jestli jde o otázku nebo oznamovací větu. Zjistila jsem, že jsem docela dobrá herečka, takže dokážu předstírat, že někomu rozumím a dokonce s ním sympatizuji, aniž bych mu rozuměla jediné slovo :D Ne, teď už je to lepší a každým dnem rozumím i mluvím víc a víc, ale začátky byly krušné ;)


7) Polární den
Jsem sice na jihu Švédska, kde se polární den neprojevuje tolik, jako na severu, ale i tak tady vnímám rozdíl oproti Česku - např. tato fotka byla pořízena ve 22:15 a stmívat se začalo až kolem 23:00.


A co vy? Jak a kde trávíte prázdniny?