středa 5. února 2014

Bludný Holanďan

Včera to byl přesně rok od mého prvního článku tady na blogu a od té doby se toho mnoho událo.

Blog jsem si založila proto, abych přinesla do české blogové sféry povědomí o tom, že móda není o penězích, ale o kreativitě. Bylo to zrovna v době, kdy jsem měla před maturitou, takže jsem se snažila nějak odreagovat od všeho toho stresu a blogování mi hodně pomohlo.
Na Votočvohoz jsem založila diskuzi s názvem Blog pro "chudé", která měla ohromný úspěch a díky ní jsem získala 150 čtenářů během prvních 48 hodin. Statisticky si blog vedl myslím dost dobře - necelých 100 000 návštěv, skoro 400 pravidelných čtenářů na GFC, necelých 300 Like na Facebooku a nejméně 6 nabídek spolupráce s internetovými e-shopy za jediný rok.
Po maturitě se ale hodně věcí změnilo - dostala jsem se na svoji vysněnou školu, přes prázdniny jsem pracovala na brigádě, v září se odstěhovala do Brna a začala studovat. Tím se taky změnil můj blog, protože jsem začala psát pořád méně - s koncem střední zmizela pravidelnost chození do školy a já jsem měla úplně jiný denní rytmus, což vedlo k nespokojenosti jak mých čtenářů, tak i té mojí. To, že s blogem nejsem vůbec spokojená, mi došlo ale až teď o Vánocích a byla jsem z toho tak zničená, že jsem měla v úmyslu blog přesně po roce zrušit - štvaly mě fotky, to, že málo přispívám a celkově jsem byla hrozně zklamaná z toho, jak celý můj blog dopadl.
Pak jsem se ale rozhodla, že to ještě nevzdám.

Když jsem v pondělí jela na zkoušku do Brna, na nádraží v Ostravě jsem potkala jednoho cizince. Mohlo mu být asi 70-80 let a vypadal jako typický Brit. Snažil se něco anglicky vysvětlit paní za přepážkou, ale navzájem si nerozuměli. Chvíli jsem je sledovala, ale jelikož byli dost bezradní, rozhodla jsem se zasáhnout. Nabídla jsem se, že jim můžu tlumočit a za chvíli jsme problém vyřešili. Pán byl extrémně vtipný a paní moc milá, takže to byla zábava a byla jsem ráda, že jsem mohla pomoct. S pánem jsme se dali ještě do řeči, protože jsme oba měli čas, a já se ho hned zeptala, jestli je teda opravdu Brit - byla to spíš taková řečnická otázka, protože měl britský přízvuk, humor a celkově vypadal jako typický britský gentleman. Pán mi ale odpověděl - "Oh no! I'm from Holland!", což jsem opravdu nečekala a nechápala, proč teda mluví a vypadá jako Brit, když je to ve skutečnosti Holanďan. Přiznal se ale, že mu to prý říká každý, protože má ten typický britský přízvuk a podotkl, že by klidně mohl napodobit i Severního Ira, protože v jejich přízvuku je prý opravdu dobrý - to mi taky následně dokázal, protože začal napodobovat rozličné přízvuky celého Spojeného království a já měla co dělat, abych uvěřila, že se mi tohle setkání jenom nezdá. Bavili jsme se o holandštině a pán začal (sám!) mluvit o skandinávských jazycích, čehož jsem se hned chytla a pochlubila se, že studuju švédštinu a zrovna jedu do Brna na zkoušku. Na to pán zareagoval větou: "Talar du svenska?", což mě už úplně dorazilo a já na něj jenom vykulila oči a zmohla se na ubohé a chabé "Bra!", což měla být pochvala za jeho schopnosti. Pak mi ještě vyprávěl vtipy o Švédech, Norech a Dánech a vkládal do nich norská a švédská slovíčka. Taky mi prozradil, že jede z Davis Cupu, který byl v Ostravě a míří do Budapešti, kde bude další - byl to totiž tenisový fanda.
Když jsem si s ním povídala, překvapilo mě, jak může někdo tak starý vyzařovat tolik energie a být tak plný života? Proč já, ač mladá, si neumím užívat života tolik jako on?

Proto jsem se rozhodla, že blog rušit nebudu. Vím, že se toho v mém životě hodně změnilo a proto se změnil i můj blog, ale tak to v životě chodí a já se z toho nesmím hned hroutit a vzdávat to. To, že zrovna v tomhle období nepíšu tolik článků jako dřív, ještě neznamená, že musím blog hned zrušit a vzdát celý tenhle nápad.
Ten pán se totiž taky nevzdává :)

P.S.: Na příští semestr jsem si zapsala předmět Žonglování!

Foto: zde